Londýn

Na začátku našeho britského dobrodružství byl dotaz paní učitelky Pavlicové ze Základní školy Babice, zda bychom neměli zájem vyrazit spolu s jejich školou na poznávací cestu do Londýna. A my zájem měli.

Nastalo dlouhé období příprav, které zahrnovalo ladění programu, kontrolu pasů, přihlášek, přípravu seznamu žáků a jejich kontaktů, zasedacího pořádku, zdravotních problémů, rozdělení do skupin a umístění do rodin, ujišťování, kopírování, kontrolování, připomínání, upozorňování...paní učitelka Grebeníčková vše zvládla ale na jedničku. S hvězdičkou.

Celkem se přihlásilo 17 žáků, jeden z nich se nakonec cesty nemohl zúčastnit. A tak z traplické školy vyrazilo do Londýna šestnáct dětí, převážně osmáků.

V pondělí 15. 6. odjížděl autobus ráno v 6:45. Na místo srazu se dostavili všichni včas, vzorně sbalení a připravení.

Při pravidelných zastávkách autobusu jsme si pořádně protáhli nohy. Někteří si koupili své - na této cestě - první hranolky.  Jiní si pořídili holící strojek nebo ručník. Jirkovi se podařila zachránit čtyři odrostlá nerozvážná kuřata, takže byl naším prvním hrdinou.

Cesta trvala sice dlouho, ale díky povídání, mobilům, sluchátkům či knihám se i těch dvacet jedna hodin v autobuse dalo zvládnout. 

Kvůli kolonám kolem Brna  na dálnici do Prahy jsme bohužel o pár minut nestihli trajekt v Calaise, ale ono to vlastně vůbec nevadilo. Kdo chtěl, spal v autobuse, jiní rychle dobíjeli v zázemí mobil, kluci si dali partičku karet. V uvedených činnostech pokračovali i na palubě trajektu. A, což byla dobrá zpráva pro pedagogický dohled, nikomu nebylo špatně.

Díky pozdějšímu příjezdu jsme alespoň ráno krásně viděli bílé skály na pobřeží Doveru. Z Doveru naše cesta vedla do Hastingsu, místa proslaveného bitvou v roce 1066. Zde nás čekal první program - procházka městečkem, návštěva tzv. Pašeráckých jeskyní (Smugglers Adventure), dále trosek Hastings Castle a mořského akvária s krátkým podvodním tunelem Blue Reef Aquarium. Následoval rozchod nejprve ve městečku. Někteří zamířili na svou první Fish and Chips nebo se družili s místními školáky. Přiznám se, že když jsem viděla u sebe tu hordu ve stejnokroji oděných Britů a našich kluků ze Slovácka, trochu mi zatrnulo. Ale ve chvilce se z toho mixu ozýval veselý smích a povídání, vše bylo v nejlepším pořádku.

Poslední zastávkou v Hastingsu se stala návštěva oblázkové pláže plné drzých racků a malých mušliček. Následovala první zatěžkávací zkouška učitelských nervů vyvolaná otázkou: "Čí je to batoh?" přes: "Viděl je někdo?" a konče šťastně větou: "My jsme si spleti místo srazu."

Následovala cesta do Londýna a odjezd do náhradních rodin. Pro změnu asi nejtěžší chvilka pro žáky. Následující den si všichni sdělovali své dojmy, zážitky. Ať už si vyprávěli o dobrodružství s podivným kohoutkem sprchy, popisovali své pokojíčky, domácí mazlíčky, snídani či večeři. O tom, že na ně rodiny udělaly dobrý dojem, svědčí třeba fakt, že sedmáci se už od rána těšili, jak je Matthew odveze mercedesem zpátky domů, dají si pizzu a budou společně s ním koukat na fotbal. Hrála Anglie. Mimochodem, vyhrála. 

Ve středu nás čekala návštěva centra Londýna. Poprvé a naposled jsme na vlastní kůži zažili alespoň na chvilku typické anglické počasí. Ale schovaným v parku nám ani moc nevadilo.

Postupovali jsme parkem v Greenwich k nultému poledníku, kolem Royal Observatory, historické plachetnice Cutty Sark ke břehům řeky Temže, kde jsme se nalodili a po řece dopluli až do Westminsteru. Zde jsme se prošli kolem Houses of Parlamient se známým Big Benem, Westminster Abbey, přes mříž jsme nahlédli na oficiální sídlo britského premiéra na Downing Street, zahlédli jsme střídání jezdců stráže a přes St. Jamess Park kolem Trafalgar Square a most Golden Jubilee Bridge jsme zamířili na Loundon Dungeon. Jedná se o muzeum mapující temnou historii Londýna. Živé výstupy herců doplňují hologramy, kulisy, tlumené světlo, zvukové efekty, nevábné čichové vjemy...a vy se prostě bojíte. Ale tak nějak příjemně. 

Čtvrteční den se nesl ve znamení zvolnění a odpočinku. Nejprve jsme si prohlédli město Windsor. Kdo měl zájem, viděl i velkolepý průvod připravený na výměnu stráží, nahlédl ke škole Eton College. A protože se v této době konaly i dostihy v Ascotu, hemžily se ulice elegantně oděnými dámami s nápaditými klobouky na hlavách.

A následoval vrchol celého dne (pro některé i zájezdu) - více jak čtyři a půl hodiny strávených v LEGOLANDU. Žáci si mohli projít celý areál, vyzkoušet jednotlivé atrakce, postavit si vlastní figurku nebo koupit do sbírky další stavebnici. 

Povšimněte si, prosím, na fotkách rozzářených obličejů našich dětí. 

Poslední den byl z celého dne asi nejnáročnější. Stejně jako Českou republiku i Londýn zasáhla vlna veder. Proto došlo k malé úpravě programu. Nejprve jsme navštívili bývalé královské sídlo a vězení Tower. Společně jsme si prohlédli korunovační klenoty a veškeré předměty, které se vztahují ke korunovaci a následnému banketu.

Pokud od Vašeho dítka budete chtít vidět fotku koruny a ono ji nemá, nepodezřívejte ho, že nedával pozor a někam se ulil. Naopak ho pochvalte, že vzorně dodržoval pravidla, protože fotografování všech předmětů na této výstavě je přísně zakázáno.

Co si ale děti mohli pořídit, je společná fotka se strážci hradu, tzv. Beefeaters. Těch se zde pohybovalo několik. Stejně jako krkavců, kteří musí podle legendy Tower obývat, jinak to bude znamenat zánik Londýna a Británie.

Metrem jsme se dostali až ke Kensingtonskému paláci, prošli jsme se krásnými zahradami, obdivovali památník Royal Albert Halla přes Hyde Park a Speakers Corner jsme dorazili až k Marble Arch a Oxford Street. Tady jsme dokoupili poslední drobnosti, dárky a metrem jsme dorazili až k O2 aréně. Nedlouho poté už dorazil i autobus. Rychle jsme nastoupili a vydali se na zpáteční cestu domů.

Vše probíhalo podle plánu a už následující den úderem dvanácté hodiny polední jsme se mohli zhluboka nadechnout českého vzduchu a klidně bosou nohou (v průběhu zájezdu se neustále ztrácely boty) šlápnout na půdu naší vlasti. 

Do Traplic jsme dorazili v sobotu v 18:30 místního, v 17:30 londýnského času.

Jaký ten zájezd byl? 

Náročný, ale krásný.

Děti se chovaly vzorně a byly náhradními rodinami chváleny. Děti poznaly nejen nové město, ale i kulturu, zvyky. Musely se postarat o sebe, vyznat se v cizím prostředí. A já je musím pořádně pochválit, že se toho nebály. Hledaly nové a nové příležitosti, aby mohly mluvit anglicky. Byli prostě úžasní. 

PS: Díky všem, kteří jste se zapojili jakýmkoliv způsobem do příprav na cestu, zejména ale paní učitelce Janě Grebeníčkové a dvěma úžasným učitelkám z Babic. 

Eva Zapletalová, vedoucí a účastnice zájezdu